Edice spolu v lese

13.07.2024

je jeden z mých největších cyklů obrazů tvořených ve spojení dřevořezby a malby. Vychází ze stínového pohledu. Stín je běžná věc. Je jednoduchá, ale právě v jednochusti spočívá genialita.

Je to sluneční pohled.

V tu chvíli se díváme očima slunce na zem.

Strom který vstoupil slunečním paprskům do cesty vytvořil na zemi odraz, kterému říkáme stín.

Jeho tvar se mění v závislosti na úhlu slunečního světla, které dopadá na zem.

Co mě k tomu inspirovalo

K tvorbě těchto obrazů mě inspirují procházky s partnerkou lesem. Máme to štěstí, že máme podobné zájmy a tím jsou například procházky přírodou.

Všiměte si, že tyto obrazy se liší od reality zejména barevným vyjádřením.

Je to nejspíš proto, že barvy vyjadřují náladu, to jak se cítím.

Zajímavé je, že když se na tyto obrazy podíváte, tak vidíte stromy.

Všechny mé Obrazy jsou tvořeny ve spojení dřevořezby a malby.

V lese je nám dobře

Proto, že v něm není ego.

Ve městech vyzařuje všude.

Stromy ho nemají a proto se zklidníme.

Kdo má v sobě ještě velkou touhu, tak tomu les nepomůže.

Nevidí rozdíl mezi lesem a městem, či naopak se v lese může nudit.

Ego je soubor odporových (negativních) emocí, z nichž nejsilnější je touha.

Touha přemůže i strach.

Máme dva druhy odporových emocí. Jedny odmítají realitu a druhá, touha, jí odmítá tím, že k sobě přitahuje něco, co v té realitě není a nalhává nám, že když to nebudeme mít, tak budeme pro svět špatní.

Tím soustředíme svou pozornost na něco, co reálně neexistuje a to nám ubírá prostor potřebný k vnímání reality.

Jednoduše řečeno, touha zamlžuje realitu.